THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Většině hudebních příznivců zůstane Jack White navždy spojen hlavně s THE WHITE STRIPES coby duem vystupujícím v barvách Coca-Coly a jednou z nejdůležitějších formací celé retrorockové mánie. Ta se vzedmula před dvanácti lety ve Spojených státech, odkud se pak nezadržitelně šířila dál, aby posléze zažívala zlaté časy na obou stranách Atlantiku v průběhu valné většiny uplynulé dekády.
Jenže ještě před ukončením existence THE WHITE STRIPES a rozchodem s druhou půlkou formace, jmenovitě dětinskou bubenicí Meg, bylo rovněž nad slunce jasné, že se White rozhodně jen tak neztratí. Vždy totiž platil za muzikanta, co se angažoval v hromadě projektů všemožných hudebních stylů. Někde působil jako producent, jinde pouze jako studiová výpomoc, občasně jako externí skladatel nebo spoluautor nějaké té skladby. Založil vydavatelství Third Man Records, přesunul se do Nashvillu a získal obrovské renomé. Zatímco jeho další projekty uspěly o trochu méně než THE WHITE STRIPES, přišel nutně čas na první sólové album. Zatímco tradiční THE RACONTEURS odhalili Whiteovu náklonnost k věkovitému americkému písničkářsství, blues i kořenům bělošského country, pak prapodivná formace THE DEAD WEATHER, kterou dal mimo jiné dohromady s Alison Mosshart (zpěvačkou THE KILLS), jej ukázala jako nositele temných nihilistických představ, balancujícího mezi realitou a fikcí.
První sólové album Jacka Whitea „Blunderbuss“ je tedy jakýmsi logickým spojením hudby všech tří jeho předchozích kapel. Nalezneme zde jak garážový minimalismus THE WHITE STRIPES („Sixteen Saltlines“), upřednostňující hlavně zemitý kytarový riff, tak také tradicionalisticky střižené písně vycházející z amerického folklóru, country a blues, tedy hudba po vzoru THE RACONTEURS (songy jako „On And On And On“, „Hypocritical Kiss“, „Blunderbuss“ nebo „Trash Tongue Talker“), obsahující celou škálu roztodivných instrumentů a hostujících muzikantů. Oproti tomu experimentální THE DEAD WEATHER zůstávají poměrně upozaděni. Připomene je snad jen úvodní, zvukově experimentálnější píseň „Missing Pieces?“ anebo později „I´m Shakin´“ s prvky černošského R´n´B.
Jak už jsem výše zmínil, není žádným překvapením, že na albu vystupuje celá řada hostů a Jackových přátel. Ti zde jednak přispívají užitím rozličných hudebních nástrojů, kterými celou nahrávku poměrně znatelně zdobí, a jednak obstarávají rovněž doprovodné vokály – zejména ženské. Z tohoto pohledu je „Blunderbuss“ dílem vokálně a instrumentálně velmi pestrým, nikoliv však přeplácaným (na to je Jack White již zkušeným tvůrcem), takže zde všechny ty mandolíny, barová piána, housle, tamburíny, organy a dokonce i klarinet přispívají k velmi zajímavému výsledku, jenž rozhodně není žádným přímočarým výtvorem na první poslech.
Hodně songů má své kořeny hluboko v hudební historii, takže nepřekvapí, že některé ze skladeb působí jakoby vycházely ze sto a více let starých ragtimových časů, jiné zase opěvují především středozápadní folklór a country a celkově tak jde o směsku vlivů, které formovaly americkou hudební historii v průběhu konce devatenáctého a první půle dvacátého století, a které měly pro Jacka Whitea nějaký význam. Jde tedy o zajímavé dílo, na které je třeba si vyhradit trochu více času než je obvykle nutné.
První sólovka Jacka Whitea. Velmi pestré album, užívající řady prvků z rozlišných etap americké hudební historie. Díky náklonosti k tradičním bělošským písničkám a country má ovšem dalece nejblíž k tvorbě THE RACONTEURS.
7 / 10
Jack White
- zpěv, kytara, piano, baskytara, bicí
za asistence mnoha hostů
1. Missing Pieces
2. Sixteen Saltines
3. Freedon At 21
4. Love Interruption
5. Blunderbuss
6. Hypocritical Kiss
7. Weep Themselves To Sleep
8. I´m Shakin
9. Trash Tongue Talker
10. Hip (Eponymous) Poor Boy
11. I Guess I Should Go To Sleep
12. On And On And On
13. Take Me With You When You Go
Blunderbuss (2012)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Third Man, XL Recordings, Capitol
Stopáž: 41:52
Produkce: Jack White
Tento album mám už napočúvaný,ked ta dostane tak ta už nepustí.Najradšej by som mu dal plný počet,ale budem sa krotit.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.